Hejtrům na rovinu

Co asi dělá dnes můj hejtr?

Zalévá horkou vodou černý lógr

a vaří kávu. Hořkou, hořkou.

Dnes asi slídí, co by sněd.

Snad hořké sousto mu v krku neuvízne.

Ten nedívá se zpět.

Pak s milenkou se miluje, vášnivě, plný zlosti,

ukáže jí, zač je toho loket. V tom si libuje.

Až praskají kosti.

Pak zase vidí černý svět. Nač nosit brýle.

A bez milosti. Soudí, soudí, soudí hned.

Jak to má v hlavě poskládané, žádný chaos, jen pořádek.

A mě se v hlavě všechno honí, až se to nevleze.

Na řádek.

Jak přece takhle lidi můžou žít. Jinak než já, to přece nejde.

Hned na ně ukázat prstem a stisknout ret.

Jedovatou slinu vypustit.

Což u někoho může vyústit.

Až k hladovění.

Vy ještě nemáte svého hejtra?

Co asi dělá dnes můj hejtr.

Teď sladce spí a zdá se mu jeho svět:

všichni ho poslouchají a klaní se mu,

jak to všem nandal zase dnes.

Ach, můj malý hejtr.

Má zas dnes pro co žít.

Jen prosím.

Všichni hejtři, nespojte se.